Historie

Úplná prehistorie

Různé variace na pokladové hry do Československa nejspíš přinesli skauti už na začátku dvacátého století a během prvních republik, jak dosvědčují třeba Rychlé šípy sbírající javorové nosy se zašifrovanou zprávou o ukradeném kole. Kdyby si někdo myslel, že na dnešní poměry šifrovacích her je to primitivní, bylo by dobré připomenout identickou šifru z jednoho ročníku Exitu (pravda, motivovanou tímto komiksem). Další tehdejší i pozdější literatura v české a slovenské mládeži chuť do luštění záhad podporuje, čímž zjevně pěstuje podhoubí pro expanzi šifrovací komunity po roce 2000.

První TMOU

Pro většinu hráčů je dnes první výhra, dojití, nebo i jen účast na TMOU jedna z klíčových událostí jejich šifrovací dráhy. Pro hráče jako komunitu je podobný milník první TMOU. Ale ta by se nekonala, pokud by se její zakladatelé neúčastnili uzavřené hry Open Blood (název si pravda trochu odporuje, nicméně ještě nedávno hra probíhala), která je natolik zaujala, že si řekli, že něco takového by mohlo mít úspěch, i když se tam pozvou… normální lidi.

To byl listopad 2000, na Hlavním nádraží v Brně se sešlo víc lidí s batohy, než je obvyklé na páteční špičku, rozhlas jim cosi zachrmlal a startovalo se. Šifry vyráběné rukou, kopírované na kopírce, první artefakt v podobě knihy v knihkupectví a první ročník, kdy nikdo nedorazil do cíle. Většina toho, co dnes o šifrovačkách platí, platila i tehdy.

Rozmach českého šifrování

Úspěch první TMOU motivoval organizátory hru opakovat, zprvu netypicky hned na jaře 2001, potom už pravidelně na podzim. Hráči si na poutavém formátu akce vypěstovali závislost a rychle přivedli další adepty, toužící zkoumat noční zašifrované město a mrznout nad ránem v lese. Kapacita hry se naplnila, přišla registrace, kvalifikace. A také nové hry.

Na jaře 2002 vznikla Dnem… – denní obdoba TMOU určená primárně (ale nejen) pro ty, kteří ještě sami ven v noci nemohou. Také Exit – dynamická městská hra s příběhem, mnoha úkoly a šiframi, pravá organizátorská logistická maturita. A konečně pražská Bedna, založená na osvědčeném formátu TMOU, od začátku plná propracovaných logických šifer.

Řekli byste, že jedna noční šifrovačka na jaře a druhá na podzim komunitu uspokojí? Čekali byste, že originální šifry se po několika kolech vyčerpají a dál už hráče nebude čím překvapit? Nejste sami. Málokdo v té době tušil, že za pár let sotva najdete jarní víkend bez šifrovačky a že i po patnácti letech narazí zkušený hráč na krásné šifry, ze kterých je na první pohled stejně málo moudrý, jako kdysi na první TMOU. Jen už ty hry nedokáže připravit trojice organizátorů za šest týdnů, jako poprvé.

Vznikly hry na Slovensku, na internetu, v létě, v lednu, na kolech, na běžkách, pro děti, pro páry, se složitou strukturou, tajemnými artefakty i dřevním přístupem „stačí tužka a papír“. V po-herních diskuzích krystalizovaly požadavky na korektnost zadání a také na postup týmů. Pamatujete si, že zpočátku nebylo velkým hříchem haluzení nebo postup „mimo hru“?

Z účastníků se postupně vytvořila komunita, potkávají se na několika hrách ročně a často i jinde. Skalní hráč, kterého zavála práce či studium do zahraničí, neváhá obětovat pár tisíc za letenku na svoji oblíbenou šifrovačku. Svébytným literárním útvarem se stala reportáž ze šifrovací hry, v níž hráči pro pobavení ostatních popisují více či méně bystré momenty svého postupu a sdílí zážitky, které jsou zvláštním způsobem individuální i společné zároveň.

Noční hry jsem vlastně nikdy neměla ráda. Na táborech jsem milovala závěrečné pokladovky okořeněné sem tam morseovkou. Naopak když nás v noci tahali ze spacáků, veškerá poetika mi unikala. Majíc na paměti protivné noční budíčky, bez problémů jsem oželela první dva ročníky TMOU. Kamarádi je ale líčili tak nadšeně, že třetí jsem zkusila a beznadějně šifrovačkám propadla. Snad proto, že žádné noční budíčky tu nejsou. Prostě se nejde spát.
- Martina Pomikálková, organizátorka a vítěz TMOU