sifrovacky.cz Přihlášení

Vybavení

Toto je univerzální seznam koncipovaný na outdoorovou šifrovací hru. Pokud si jej projdete, neměli byste zapomenout na nic důležitého. Nemusíte si brát vše, na internetové hry typu Sendvič typicky nepotřebujete deštník, ale zase se hodí tiskárna a sendvičovač.

Pravidla

Pročtěte pravidla, abyste věděli, co je dovoleno (GPS, mobily), a seznam vybavení či pokyny před hrou kvůli specifickému vybavení. Ujistěte se, že znáte:
  • pravidla,
  • místo a čas startu,
  • dobu trvání hry, případně i umístění cíle,
  • mechanismus nápověd,
  • povolené/zakázané postupy (dělení týmu, komunikace mobilem, použití MHD, použití GPS),
  • cokoli dalšího od organizátorů.
Podivujeme se nad délkou přesunu a konstatuju, že je ta hra nějaká invalidní. Jsem vyveden z omylu, že hra nemůže pokračovat na východ, protože tam končí mapa, a zjišťuji, že jsem vzal špatné okolí Brna. Jak smutně jsme mohli skončit, kdyby MišoF nevzal pro jistotu mapu taky. - reportáž týmu Übertým, TMOU 15

Co mít rozhodně s sebou

  • jídlo, pití – hodně energie (hroznový cukr, čokoláda), něco teplého (termoska s čajem), některé týmy nedají dopustit na energetické nápoje či kofeinové tabletky
  • minimální šifrovací vybavení – papír, tužka, šifrovací pomůcky
  • speciální šifrovací vybavení (cokoli organizátoři doporučují)
  • oblečení, boty – teplé oblečení (více vrstev), pláštěnka (na schování šifry se hodí i deštník), nepromokavé boty
  • turistické vybavení – mapa, buzola
  • světlo – čelovka, náhradní baterky, odrazky
  • něco na sezení – karimatka, skládací židlička
  • lékárnička
  • mobil – nejlépe nabitý, čísla na organizátory a spoluhráče
Začínám se proklínat, že jsem vyrazil tak nalehko. Já totiž s sebou kromě tužky, papíru a mobilu nemám nic. Po templářsku se s Břeťou dělíme o jedinou karimatku. Je kosa. - reportáž týmu Vlhká jáma, Matrix 2008

Co se může hodit

  • rozšířené šifrovací vybavení – fólie, fixy, zvýrazňovače, nůžky, pravítko, lepidlo, izolepa, podložka na psaní, kružítko, kalkulačka
  • technika – mobily (s připojením k internetu), GPS
  • jízdenka na MHD – obzvlášť u městských her, organizátoři zpravidla uvádějí, jestli bude potřeba a zda doporučují jednotlivé jízdenky či celodenní variantu
  • náhradní ponožky a triko (na převlečení v cíli a cestu zpět)
  • přístřešek proti dešti, stačí igelit nebo autoplachta natažená mezi stromy
  • maskot týmu či míč proti trudomyslnosti :)
Trochu nás zdržuje, že máme jenom jednu takovou tu všebarevnou pastelku, ale jde to s ní (a trochou šikovnosti) taky :) - reportáž týmu Tučňák s tučňákem, Bedna 2011

Co spíš nebrat

  • notebook – moc těžký, ne tolik užitečný
  • alkohol –  u většiny lidí nenapomáhá myšlení, navíc přispívá k prochladnutí
  • spacák – může příliš svádět ke spánku místo luštění
  • zvířata a děti – značná přítěž, zkuste to pouze v případě, že nevydrží noc bez vás a vy bez šifrovačky
Není potřeba, aby všichni měli všechno – dohodněte se v týmu, kdo co vezme.
Míříme na další stanoviště. Lesík, bahno, kořeny, tma. Za námi nějaký tým komentuje, že tady by tedy chtěli mít kočárek. Vojta jim ho obratem nabízí, vypadají překvapeně. Ha, ha. Ze tmy se ale začínají nořit varovné nápisy a smích nás brzy přejde. Nekonečné strmé schodiště, které se viklá. Nikde žádné místo pro odpočinek, vedle schodů výkop. Pánové se úkolu chopili statečně a i Toník pochopil, že jde do tuhého a výjimečně seděl v klidu celou tu strašnou štreku dolů. Jdu a mám fakt strach. Mám co dělat, abych se nevymlátila sama, co teprve oni. Přenášení prázdného kočárku přes výkop a ohradu už je prý jen bonbónek, šifru luštíme na stojáka. Stejně tak vedle sedící Prahory, které nesly svůj kříž, vlastně kočárek s námi. Stíhám ještě vyzvědět, že volali orgům, a že tohle prý nebylo to nejhorší, co kočárkové týmy potká. Láteřím, ale stejně musíme zase dál. Tahle šifrovačka by se měla jmenovat Blátem. - reportáž týmu Pomocná škola, který s batoletem v kočárku došel na 2. místě, Bedna 2014
Přesun na devítku byl přesněji řečeno naprosto šílený. Je tu příkop a vedle něj dejme tomu schodiště. Třiceticentimetrové improvizované schody - betonové kvádry ledabyle položené napříč strmou cestou dolů. Každý čtvrtý se v blátě viklá. Aleš a Lexa jdou napřed a jejich světla se propadají se do stále většího nekonečna. Postupně nám dochází, že schody jen tak neskončí, jenže už jsme taky sešli dost daleko. Zpátky nejdu, tohleto už nahoru rozhodně s kočárkem absolvovat nechceme. Do toho telefonát od Aleše, že cesta dole končí plotem. Mám strach o Kristýnku, nesu ji raději v náruči a s kočárkem děj se vůle boží. Taky mám strach o Honzu, který ten kočárek ze schodů nese a nevidí si přes něj pod nohy. Někdo nám nabízí pomoc, ale jednak nechceme zdržovat a jednak ani nevíme, jak by se dalo pomáhat. Kdyby se v tu chvíli někdo chopil foťáku, byl by z toho hit. Spolu s námi totiž klesá i Pomocná škola s dvakrát těžším a třikrát starším Toníkem. Vůbec obdivuju, že si s ním ještě troufají na noční šifrovačku, a jsem zvědavá, kam dojdou. Schody naštěstí zvládáme všichni. Přemýšlíme, jestli o nich orgové před hrou věděli, ale pak nám dochází, že za ně ještě můžeme být rádi - bez schodů by cesta po těch deštích byla ještě brutálnější. - reportáž týmu Prahory, který s miminem v kočárku došel na 4. místě, Bedna 2014