Chtělo by se mi sdělit, že pokud mají organizátoři problém s tím, že se jejich hry účastní zkušené týmy, vědí, proč to dělají a má to nějaký dobrý důvod (po kterém nám celkem nic není). Neudělám to, protože si myslím, že to v mnoha případech prostě není pravda. Jsem přesvědčen, že mnozí organizátoři „šifrovaček pro začínající a středně pokročilé týmy“ tuto berličku používají jen jako víceméně marketingový tah, jak zajistit hře více účastníků. Často nad nimi marně tápu, co je na nich vlastně začátečnického. A často dojdu k závěru, že jediným začátečnickým prvkem ve hře jsou měkká pravidla.

Zrovna Hradeckou sovu bych neřadil do kategorie her, kde organizátoři nevědí, proč to dělají. Tam jsou skutečně objektivní provozní důvody. Do zákulisí Sovy jako dvorní tester vidím. Ale jsou hry, u nichž to vážně nechápu. Nebo vlastně chápu, může to být prostě zbožné přání organizátorů. My jsme na prvních Svíčkách nějakou takovou vizi a slogan měli taky. Jen jsme se rychle přizpůsobili realitě. Ale myslím, že jsou hry, kde ten objektivní důvod neexistuje.

Ale to nic nemění na tom, že když organizátor něco chce, tak na hráčích je, aby se tomu podřídili, nebo o tom jednoduše hlasovali nohama.

Myslím, Emile, že není paušální pravda, že hlavním zdrojem zábavy na šifrárnách je proces luštění a ostatní prvky jsou vylepšující nadstavbou. Třeba pro mne je hlavním zdrojem zábavy závod, luštění je prostředek.

To, že organizátoři dají na začátek několik lehkých a rychlých šifer, nešvar být může, zvlášť pokud tím vyvíjejí tlak na sebe. Nešvar je v tomto ohledu ale hlavně to, že tento přístup jako univerzálně správný prezentují tyto stránky. Bohužel. Je mnoho dobrých důvodů, proč to tak dělat. A jsou taky dobré důvody, proč ne. My to třeba na Svíčkách děláme cíleně jinak a děláme to tak dobře.

A nemyslím si, že se začátečníci těžkých her bojí. Začátečníci se bojí zlomyslností, jako jsou tak oblíbené přesuny her do předem tajných horoucích pekel, kdy klasicky na „brněnských“ hrách potřebují pro kontakt s Brnem hvězdářský dalekohled. A taky mají obyčejnou lidskou potřebu snít si svůj americký sen o svém vlastním úspěchu. A ten se holt v roce 2017 sní těžko, když mají soupeřit s übetýmy. Bohužel. Dát jim možnost s nimi alespoň dočasně nesoupeřit může znamenat překročení hranice toho, zda si je branže získá, či nikoli. Opravdu si myslím, že lidi frustruje, pokud necítí ani hypotetickou šanci být mezi prvními.

Cíl koncipovaný tak, že bude otevřený za 6 hodin, jsem zažil. Na Šichtě, kterou jsme dokončili za hluboké noci u ohně na beskydském hřebeni u horské chaty, která otvírala až ráno. Remcat by mne kvůli tomu nenapadlo ani ve snu. A to Šichta nebyla prezentována jako hra pro začátečníky.

Lamo, závěrečná část Fort Boyard nebyla ultrakrutopřísnětežká, ale hektická.

Děkuji, Indexi, že jsi mi vysvětlil, k čemu je nám ta Polička dobrá.

Používat na hře zažité principy můžu jako organizátor i tehdy, pokud chci na hře Párky s křenem. Pokud to férově přiznám předem. Buď to Párky s křenem akceptují, nebo se na to mohou vykašlat. Co mně je po tom? Pokud to akceptují, nemůže se jim stát, že budou frflat nad tím, že něco už někde v pravěku viděli. No tak to teď viděli znovu, mohli si alespoň hezky zavzpomínat. Má to být špatně?

Na Civilizaci jsem nedělal mentora. Na Civilizaci jsem s bráchou regulérně luštil. Děti až tak moc ne. Řekl bych, že právě proto, že ta hra byla začátečnická právě spíše měkkými pravidly, než obsahem. Děti nás měly jako výukový program, který bedlivě sledovali a v pravou chvíli do něj vhodně zasahovaly stylem: „Máte to, vy kreténi, blbě, sčítáte, když máte násobit.“ A tak podobně. Ale to, že jsme tohle družstvo vytvořili, bylo v důsledku toho, že jsme akceptovali, co si organizátoři představují. A to hlavně proto, že se Alča moc ptala, tak se moc dozvěděla.

Světová fáze Bezvíčku nikdy neměla ambici vyfiltrovat lepší týmy. A taky to nikdy nedělala. Na rozdíl od Kvalifikace Tmou.

Suma sumárum: Hry pro začátečníky považuji za přínosné. Myslím si, že jsou nejlepší cestou, jak přivádět nové hráče do komunity. Jen je jich prostě nějak strašně moc. A v souvislosti s tím logicky působí jako rudý hadr na býka stav, kdy veškerá začátečnickost hry začíná a končí tím, že se to napíše do propozic. Takže, milí organizátoři, hry pro začátečníky dělejte, je to moc užitečná služba. Ale dělejte to s rozmyslem, aby se to nestalo nesmyslem.

A specificky dodám, že se mi hrubě nelíbí současný stav, kdy se šifrárny pro začátečníky staly nadmnožinou šifráren, které jsou schopné akceptovat, že v Česku existují i jiná místa než Praha a Brno. Tedy s výjimkou velmi specifické Kachny a pak šifrárny, kterou si prostě nikdy nezahraju.