Yeti mě v diskusi Matrixu: Azkaban přivedl k úvaze o postupující elektronizaci šifrovaček. Pro kontext ocituji: " Ačkoli za počítačem normálně sedávám celý den, na šifrovačky chodím kvůli něčemu jinému. Jde o překonávání překážek, o to, s čím a jak se dokážu poprat vlastními silami. Už tak obrázky hledá Google, logické úlohy řeší solvery, cestu hledá mapová aplikace, spoje hledá MHD aplikace, ... S elektronickou formou zadání už chybí jen, Siri, vyřeš tuto šifru. A nejde (jen) o to, že někdo aplikaci na analýzu má, a někdo nemá. I když ji buou mít všichni, mění se tím krajina dešifrovacích cest. Mění se tím rozdělení, co s šifrou děláme, protože skutečně věříme, že to někam povede, a co s šifrou děláme, protože nás to moc nestojí, takže proč nezadat stroji, aby to udělal. A to podle mne není dobře."

Já se toho až zas tolik nebojím, protože zůstává stále veliké množství šifer, se kterým si aplikace neporadí (asociace, věci ke stříhání, skládání, ohýbání, využití místa, barvy [snad :-)], i analytické šifry, kde výstup analýzy je závislý na intepretaci v kontextu lidského světa). Tím pádem bude vznikat větší potřeba orgánizátoru dělat takovéto šifry, což zase povede k větší pestrosti a snad i zábavnosti (odpadne jeden extra pomůckový směr). Ale samozřejmě se můžu plést.

Co vy na to?

Mě se možnost prohlédnutí šifry elektronicky na Matrixu líbila. Ale také si dovedu představit tým, který sedí doma u PC a mají jednoho objížděče, který jen zadává kódy stanovišť. Bude to pohodlnější a luštění bude efektivnější. Možná díky tomu hru dokončí, ale atmosféru si IMHO neužijí.

Co se týká automatizace, tak tam si to orgové mohou řídit pravidly. Už nyní se někde dá navigovat rovnou pomocí elektroniky a jinde jen podle mechu.

Takže jestliže org nezakáže elektronické řešení šifer (nyní pomůcky od Absolutna nebo vyhledávání obličejů a v budoucnosti frekvenčku a další analýzy), tak musí počítat s tím, že to některé týmy udělají. Kontrolovat se ovšem zákaz nedá a záleží na morálce každého týmu.

TI (JTHTN)

Co já na to?

Jako organizátora mne unavuje ustavičná latentní hrozba toho, že se objeví nějaká nečekaná věc, která bude umět vyřešit a tím pokazit nějaké zadání, jež máme připravené. Klade to před nás požadavek, sledovat, co se kde objeví, a přitom tušíme, že to stejně neusledujeme.

S Mílou se chronicky neshodnu na názoru, že tím, že něco odpadne, vznikne větší pestrost. Čím naopak větší pestrost vzniknout může, je fakt, že masovou elektronizací šifráren vzniká nový faktor charakteristiky her. Je přece jen primárně na nás, jak své hry pojmeme. To, co na hře má a nemá být, si řídíme sami. Jak obsahem, tak pravidly. Kontrolovat se to nedá, ale to platí o pravidlech obecně.

Jako hráč víceméně souhlasím s Yetim. Pokud se organizátoři naučí transparentně informovat o charakteristikách svých her, dostanu na výběr. Hry, které budou elektronizaci prohlubovat, mi dávají na výběr. Buď se jim přizpůsobím, nebo o nich budu hlasovat nohama. Pokud by reálná podoba měla vypadat tak, jak píše Yeti, tuším spíše to druhé. Taková hra mne nebude bavit.

Hra, kde bude tým složen ze sekce doma luštící a sekce městem pobíhající úplně klidně může existovat a hráči si atmosféru užijí. Ale jedině tehdy, pokud na to bude ta hra stavěná a bude se to automaticky předpokládat. Nikoli tehdy, pokud to někdo udělá o vlastní vůli na hře, která se tak hrát nemá a ostatní to nedělají. Třeba se takového závodu taky dočkáme. Nakonec, některé verze hry Dozor tak fungují už teď.

Vlastně mne to tady celé přimělo projet si šifru po šifře letošní Svíčky, jak jsou na tom z hlediska strojové luštitelnosti. Budeme si na to muset dávat pozor.

Budu spokojený, pokud si budou hry technologické a ty, kde mi stačí jen tužka a papír. Láká mě vyzkoušet si obojí. Role běžce, jehož primární úlohou je tipovat polohu dalšího stanoviště (bez vyzvednutí šifry dokud ho nedostane potvrzené) může být zajímavá. Přemýšlet, jaké je ideální rozdělení týmu - dva běžci a tři doma? Ale dlouhodobě budu preferovat ty, kde je tým v terénu a nelituje toho, že nemá v batohu notebook.

Zveřejnění šifer ve webinfu spíš nepodporuju, ale nepovažuju to za přelomový krok. Cíl mého původního komentáře bylo zabránit tomu, aby to začaly dělat všechny hry, když to vypadá, že hráči jsou tím super nadšení. Přemýšlím, jak moc je to užitečné jako náhrada za ukradené šifry. Většina šifer (?) na mobilu vyluštit nejde nebo jen obtížně. Ale jo, lepší mít šifru v mobilu než jen čekat. Rozbije se pořadí (různé podmínky, které nejde jednoduše řešit kompenzací - tým, který měl papírové zadání je na tom lépe než ten s mobilním a ten je na tom lépe než tým bez zadání), ale lepší než nudící se týmy. Pokud by byla jen tato motivace, posílal bych elektronické zadání až v okamžiku, kdy dojde k ukradení šifry.

Mít a nemít techologii už občas je rozdíl mezi vyluštěním / nevyluštěním. Jako příklad šifra, kde uhodnu, že se řešení vytvoří tak, že z každého shluku vyberu písmeno. K tajence vede přijít na princip / scrabblista / program. Kdysi nám myslím použití programu vyřešilo šifru, která rozhodovala o (ne)kvalifikování se na Tmou. Nebo posun textu o heslo (ne jednoznačné) - vybavují se mi letovické svíčky a slimák nebo čtyři z tanku. K vyluštění vede ruční posouvání nebo absolutní pomůcky nebo program hádající heslo. Program už je stejně dobrý jako ten, kdo má nápad a uhodne heslo [Varování pro Síbu: zkoušel jsem, jestli dokážu strojově uhodnout to heslo; dokážu]. Elektronické šifrovací se pomalu mění z nástroje určenému k luštění šifer, o kterých si myslíme, že na šifrovacích hrách nemají co dělat (Anička) na nástroj, který luští šifry, které bych si radši vyluštil sám.