Když už se to tu tak rozjelo, tak já se taky přidám s názorem, potažmo zkušenostmi. Předeher je spousta různých druhů a jejich dopad na hru je podobně diferencovaný. Matrixí letáčky vám dají nějakou drobnou logistickou výhodu, o které si nepamatuji, že by nám někdy v něčem opravdu pomohla. Nemluvě o tom, že obtížnostně jsou na takové úrovni, že je beztak má většina týmů, takže jejich funkce je ve výsledku opravdu spíš motivační a propagační. NaPALMí video nám loni pomohlo, že jsme si ho mohli před(vy)luštit a ušetřit tak třeba jednu člověkohodinu na hvězdárně, letos nám ale dalo jen jedno z 15(!) asociačních hesel na startu - navíc to, které nám jediné do našich (správných) asociací moc nesedělo, takže efekt byl ve výsledku nulový, ne-li záporný. No a teď tu máme Míchanou se čtveřicí (zítra snad pěticí) předherních šifer, z nichž každá pravděpodobně reálně zabere jednotky až desítky člověkohodin luštění, aby vám dala výhodu nějakých patnácti minut ve hře. Všechny tyhle tři "předehry" mají jeden společný rys, který svého času míval i Bezvíček - jsou to předehry dobrovolné. Kdo je dostatečně nadšený, má čas a sedne mu typ šifer, tak za to může dostat větší či menší výhodu ve hře. Proč ne, dokud je ten bonus přiměřený obtížnosti a není příliš velký. V tomhle je Míchaná už možná trochu na hraně, patnáct minut na dvanáctihodinové hře může rozhodovat o lecčems. Na druhou stranu Míchaná umožňuje luštit bonusy skupinově (schválně, kdo z vás to skutečně dělá, místo aby nad tím proseděl celé večery sám?), jejich obtížnost a náročnost je bezmála na úrovni toho Bezvíčku (sám mám aktuálně jako pravděpodobná "jednička" jednoho z týmů jeden bod a podle toho, co slýchám kolem sebe, na tom většina dalších "jedniček" nebude o moc lépe), no a konečně má možnost tyhle handicapy korigovat "vhodným" rozdělením hráčů do týmů (a nikomu o tom neříkat, aby se pak nekafralo, že předherní bonusy byly vlastně k ničemu - možná to není bůhvíjak etické, ale jako záchranná brzda proti tomu, aby bonusy rozbořily hru, účinné). Ve výsledku se tak stejně bude každý věnovat z těch pěti šifer pořádně jedné až dvoum, co mu formátem sednou, a doufat, že do týmu dostane autistu, kterému nevadí analyzovat dvacetihodinovou zvukovou stopu. U mě dobrý. S čím naopak ale problém dlouhodobě mám, jsou předherní aktivity, které jsou prerekvizitou pro účast na hře. Že je Kachna v podstatě šifrárnou pro a) autory jiných šifráren, co mají šuplík plný nápadů, co se jim nepovedlo udat na vlastních hrách, nebo b) hráče, kteří mají dostatek nápadů na to, aby organizovali vlastní hru, ale z různých důvodů tak nečiní, s tím jsem se už tak nějak smířil. Nespadám sice ani do jedné skupiny, ale mám ve svém okolí naštěstí dostatek kreativních jedinců, abych to nemusel každoročně řešit. Kvalifikace na Párek sice může být trochu opruz (zvlášť když termín jejího startu padne na nevyhovující datum), ale chápu její kapacitní opodstatnění a určitě je lepší udělat ji formou šifer a nechat tak kapacitu hry naplnit během několika dnů, než udělat z registrace klikací závody v rozsahu dvou minut po půlnoci. S kvalifikací na TMOU (ať už to je nebo není skutečně kvalifikace) to v posledních letech máme podobně jako Pralinky - tým bydlí po všech čertech, termín na konci víkendu je extrémně nešťastný a moc se kolem něj nedá plánovat a přitom to podvědomě asi většina z nás chápe jako jen takovou nutnou formalitu. Asi jako když vám umře prastrýc z druhého kolene, kterého jste patnáct let neviděli, a vy se musíte táhnout na pohřeb na druhej konec republiky uprostřed pracovního týdne, protože podle zbytku rodiny se to "sluší" - na jednu stranu víte, že je správné se zúčastnit, na druhou... se vám to prostě nehodí a je to opruz. No a pak je tu Poškole a luštění polohy startu. To už vůbec nechápu a kdybych jednu věc z tohohle výčtu mohl zrušit, tak to bude tohle. Ne, že by to některý roky nebylo zábavné, ale dlouhodobě to vnímám jako pomstu nepražákům za to, že se odvažují účastnit pražské hry.