Vyjádřím se jen k poslední otázce:

Vážně si takto představujete parametry lehké hry pro začátečníky?

Civilizace byla totiž před dvěma roky naší úplně první šifrovačkou. Nejrychlejší týmy to proběhly za pár hodin a byli v cíli ve dvě v noci.

My jsme si museli vzít celkem asi pět nápověd (a po třech z nich i řešení), ale došli jsme do cíle pár minut před koncem hry jako úplně poslední tým, který do cíle došel. Většinu šifer jsme vyřešili bez nápověd a hrozně se nám to líbilo. Určitě k tomu přispěla i měkkost herního systému, který i takovým zoufalcům umožnil dojít do cíle nebo vyřešit tu poměrně rozsáhlou bonusovou šifru. A i pro začátečníka je podle mě příjemnější, když na šifrovačce pro začátečníky narazí na pár těžších šifer. A pokud neví, může je za cenu klesnutí v pořadí přeskočit a i tak si celou hru užít.

Tedy za mě je lepší shovívavější herní systém a šifry lehčí i těžší (ostatně přesně to se píše na stránkách Civilizace), než šifry pouze lehké.

Takže ano, přesně takhle jsem si představoval hru pro začátečníky. Díky Civilizaci jsme začali chodit na šifrovačky, i na ty pro pokročilé :)

Ahoj, tak já také přidám svou trošku do mlýna. V první řadě asi docela chápu, jak to Emil myslí. Svého času jsem měl z některých her určených "pro začátečníky a mírně pokročilé" také poněkud diskriminační pocit. A když si člověk chce prostě jen zahrát a "někdo" (tedy v podstatě organizátoři) mu z jeho pohledu v podstě bezdůvodně omezuje možnosti si zahrát, tak to není příjemné. Dá se to pochopit v situaci, kdy je nějaká hra určena pro jakože lepší týmy a má tudíž nějakou formu kvalifikace (jako TMOU, před lety Svíčky, letos snad Párek) - nedostanu se přes ni, nezahraju si, můžu si za to sám. Ale je něco jiného, když mám ale účast zakázánu, popřípadě vím, že se na mě organizátoři budou tvářit všelijak, čistě pro to, že se mi přihodilo to neštěstí, že jsem předtím byl na stovce jiných her, nedejbože, že jsem některé z nich vyhrál. Na druhou stranu jsme lidi, naprostá většina her je organizována (proti)hráči z komunity a, v případě, že mám pochybnosti o tom, zda je hra určena pro "mne", tak napsat před registrací email a ujasnit si situaci s organizátory, by neměl být problém. A pokud hra por "mne" určena není, tak obvykle se dá domluvit na nějakém kompromisu. Chci vidět šifry a zkusit si zaluštit? Pak mám možnost testovat. Chci si projít trasu? Pak můžu zkusit terénní test. Chci zažít atmosféru hry, ale orgové se bojí, že začátečníkům zkazím šanci vyhrát? Pak si dovedu představit, že většina her by nemusela mít problém se startováním takříkajíc mimo pořadí (a s tím, že holt akceptuju, že ne všechna stanoviště budou pro mě včas připravena). Mám volný víkend a chci ho strávit na šifrovačce a potkat kamarády? Můžu nabídnout své služby jako B-týmák a potkat je z trochu jiné pozice. Možnosti, jak si hru nějakým způsobem užít a nenabourat přitom organizátorům koncepci, zkrátka obvykle nějaké jsou - možná ne úplně rovnocenné plné účasti na hře, ale všechny jsou podle mě lepší než se hry nijak nezúčastnit a dát si ji na soukromý blacklist mezi hry, které "nemám rád, protože mě tam nechtějí,"

Taky přidám trochu do mlýna, když už se bere jméno Soví nadarmo. Když chystám hru, tak ji chystám s nějakými cíli pro hráče s daným profilem a podle toho přizpůsobuji dramaturgii a pravidla. Pokud vím, že je hra chystaná pro začátečníky a dramaturgie je na to přichystaná a přítomnost velmi silných týmů může celou hru narušit, tak je prostě omezím. To je zcela v mých rukách na moji zodpovědnost. Na hráči je, zda hru za daných pravidel absolvuje nebo ne. Samozřejmě se může ukázat, že org šlápnul vedle a na hru mu nikdo nechodí.

Sova vznikala jako reakce na těžké šifrovačky, kdy se hry se začátečníky moc nemazaly. Nedáš šifru, jdeš domů. Od té doby uběhlo dost let a situace se změnila. Na začátku na Sovu chodilo pár týmů a jejich rozdílnost (až na Trosečníky) nebyla tak velká. Ve chvíli, kdy na Sovu začalo chodit více týmů a vy se jí snažíte uřídit vše ve dvou lidech (+ pár pomocníků), tak nehomogenita startovního pole začíná být organizační problém. A jsme u primárního cíle a profilu typického hráče. Na rozdíl od ostatních her se snažíme protlačit maximum začátečnických týmů do cíle. S ohledem na tento cíl a schopnost vše uřídit vymýšlíme různé způsoby, jak zpomalit špičkové týmy. Pár let fungovaly dvě kategorie Pohoda a Výzva s více stanovišti. Se změnou hry na denní, stavem orgovského týmu jsme toto museli opustit. První denní ročník jsme nechali bez regulace. Výsledkem bylo, že Aplikovaní hrošíci prosvištěli 9 stanovišť za méně něž 3,5 hodiny. To při 11 km trase dělá asi 10 minut na šifru. Tou dobou nejhorší týmy byly na druhém stanovišti. Plánovaný timing přesunů orgů se tím zcel a rozpadl. Po této zkušenosti a po delších debatách jsme se rozhodli zavést pro týmy 3+ limit herního indexu. Loni se to dotklo pouze jednoho týmu. Hádejte, jakého. Ostatní silní hráči jako Yeti, Libča a další pravidlo akceptovali a možná i díky tomu, loňský ročník nebyl pro orgy taková honička. Možná, že ho někdy zrušíme a nahradíme nečím jiným, ale zatím vypadá, že aspoň trochu funguje.

Jinak do stejné situace z pohledu hráče jsme se dostali letos na Civilizaci. Bylo nám naznačeno, že Pralinky v plné sestavě nejsou týmem, pro který je hra vytvářena. Rozdělili jsme se, nabrali kamarády začátečníky, děti a hru jsme si užili. Naopak mám pocit, že nám tato zkušenost v dlouhodobém měřítku spíše prospěla. Určitě se tím zábavnost hry nezhoršila.

Chtělo by se mi sdělit, že pokud mají organizátoři problém s tím, že se jejich hry účastní zkušené týmy, vědí, proč to dělají a má to nějaký dobrý důvod (po kterém nám celkem nic není). Neudělám to, protože si myslím, že to v mnoha případech prostě není pravda. Jsem přesvědčen, že mnozí organizátoři „šifrovaček pro začínající a středně pokročilé týmy“ tuto berličku používají jen jako víceméně marketingový tah, jak zajistit hře více účastníků. Často nad nimi marně tápu, co je na nich vlastně začátečnického. A často dojdu k závěru, že jediným začátečnickým prvkem ve hře jsou měkká pravidla.

Zrovna Hradeckou sovu bych neřadil do kategorie her, kde organizátoři nevědí, proč to dělají. Tam jsou skutečně objektivní provozní důvody. Do zákulisí Sovy jako dvorní tester vidím. Ale jsou hry, u nichž to vážně nechápu. Nebo vlastně chápu, může to být prostě zbožné přání organizátorů. My jsme na prvních Svíčkách nějakou takovou vizi a slogan měli taky. Jen jsme se rychle přizpůsobili realitě. Ale myslím, že jsou hry, kde ten objektivní důvod neexistuje.

Ale to nic nemění na tom, že když organizátor něco chce, tak na hráčích je, aby se tomu podřídili, nebo o tom jednoduše hlasovali nohama.

Myslím, Emile, že není paušální pravda, že hlavním zdrojem zábavy na šifrárnách je proces luštění a ostatní prvky jsou vylepšující nadstavbou. Třeba pro mne je hlavním zdrojem zábavy závod, luštění je prostředek.

To, že organizátoři dají na začátek několik lehkých a rychlých šifer, nešvar být může, zvlášť pokud tím vyvíjejí tlak na sebe. Nešvar je v tomto ohledu ale hlavně to, že tento přístup jako univerzálně správný prezentují tyto stránky. Bohužel. Je mnoho dobrých důvodů, proč to tak dělat. A jsou taky dobré důvody, proč ne. My to třeba na Svíčkách děláme cíleně jinak a děláme to tak dobře.

A nemyslím si, že se začátečníci těžkých her bojí. Začátečníci se bojí zlomyslností, jako jsou tak oblíbené přesuny her do předem tajných horoucích pekel, kdy klasicky na „brněnských“ hrách potřebují pro kontakt s Brnem hvězdářský dalekohled. A taky mají obyčejnou lidskou potřebu snít si svůj americký sen o svém vlastním úspěchu. A ten se holt v roce 2017 sní těžko, když mají soupeřit s übetýmy. Bohužel. Dát jim možnost s nimi alespoň dočasně nesoupeřit může znamenat překročení hranice toho, zda si je branže získá, či nikoli. Opravdu si myslím, že lidi frustruje, pokud necítí ani hypotetickou šanci být mezi prvními.

Cíl koncipovaný tak, že bude otevřený za 6 hodin, jsem zažil. Na Šichtě, kterou jsme dokončili za hluboké noci u ohně na beskydském hřebeni u horské chaty, která otvírala až ráno. Remcat by mne kvůli tomu nenapadlo ani ve snu. A to Šichta nebyla prezentována jako hra pro začátečníky.

Lamo, závěrečná část Fort Boyard nebyla ultrakrutopřísnětežká, ale hektická.

Děkuji, Indexi, že jsi mi vysvětlil, k čemu je nám ta Polička dobrá.

Používat na hře zažité principy můžu jako organizátor i tehdy, pokud chci na hře Párky s křenem. Pokud to férově přiznám předem. Buď to Párky s křenem akceptují, nebo se na to mohou vykašlat. Co mně je po tom? Pokud to akceptují, nemůže se jim stát, že budou frflat nad tím, že něco už někde v pravěku viděli. No tak to teď viděli znovu, mohli si alespoň hezky zavzpomínat. Má to být špatně?

Na Civilizaci jsem nedělal mentora. Na Civilizaci jsem s bráchou regulérně luštil. Děti až tak moc ne. Řekl bych, že právě proto, že ta hra byla začátečnická právě spíše měkkými pravidly, než obsahem. Děti nás měly jako výukový program, který bedlivě sledovali a v pravou chvíli do něj vhodně zasahovaly stylem: „Máte to, vy kreténi, blbě, sčítáte, když máte násobit.“ A tak podobně. Ale to, že jsme tohle družstvo vytvořili, bylo v důsledku toho, že jsme akceptovali, co si organizátoři představují. A to hlavně proto, že se Alča moc ptala, tak se moc dozvěděla.

Světová fáze Bezvíčku nikdy neměla ambici vyfiltrovat lepší týmy. A taky to nikdy nedělala. Na rozdíl od Kvalifikace Tmou.

Suma sumárum: Hry pro začátečníky považuji za přínosné. Myslím si, že jsou nejlepší cestou, jak přivádět nové hráče do komunity. Jen je jich prostě nějak strašně moc. A v souvislosti s tím logicky působí jako rudý hadr na býka stav, kdy veškerá začátečnickost hry začíná a končí tím, že se to napíše do propozic. Takže, milí organizátoři, hry pro začátečníky dělejte, je to moc užitečná služba. Ale dělejte to s rozmyslem, aby se to nestalo nesmyslem.

A specificky dodám, že se mi hrubě nelíbí současný stav, kdy se šifrárny pro začátečníky staly nadmnožinou šifráren, které jsou schopné akceptovat, že v Česku existují i jiná místa než Praha a Brno. Tedy s výjimkou velmi specifické Kachny a pak šifrárny, kterou si prostě nikdy nezahraju.

Jenom k tomu, že začátečníci vlastně o začátečnické šifrovačky nestojí: tohle je podle mě liší případ od případu a nelze to zobecnit na základě tvých zkušeností. My třeba máme v Plzni takovou vlastní šifrovací komunitu, kde nejmíň polovina lidí, co chodí na Plchy, chodí jenom na Plchy a na žádné jiné hry (a mám pocit, že ty, co chodí i jinam, potkávám hlavně na hrách jako je Civilizace nebo Podzimní). Vloni se registrace naplnila za pět dní a některé "tradiční" týmy, které to nestihly, to dost prožívaly. Nám naštěstí asi nehrozí, že by se k nám valily davy zkušených týmů (šifry jsou hodně lehké a asi nenabízíme žádnou přidanou hodnotu zajímavou pro zkušené hráče), ale kdyby se tak stalo, tak by mě na tom mrzelo nejvíc asi právě to, že by těm našim začátečníkům, pro které je to jediné šifrování za rok, obsadily místa. Upřímně nedokážu říct, jestli bych to pak chtěli řešit nějakým omezením nebo tomu nechala volný průběh.

Chápu, že by bylo blbé, kdyby zkušené hráči nemohli jet na polovinu her. Ale pokud jde o jednu hru (o ničem jiném než o Sově nevím), tak by mi asi přišlo lepší zahájit nějakou konstruktivní diskusi s konkrétními organizátory, než psát silné příspěvky ve stylu „nechceš mě na své hře – nechci tě na mé“ a o tom, jak orgové mají problém jenom proto, že nezvládají připravit správně hru (není náhodou celý příspěvek o méně zkušených hrách pro méně zkušené?).

Lamo, co je nesrozumitelného na slovech "v Česku"? Pokud nic, pak tím máme vyřešeno Brieždenie a Nôdľu. Divná neexistuje. Na Párek jsem, omlouvám se, zapomněl. A Krtčí norou je nejnešťastnější způsob, jak lze ten prostorový rozptyl zvyšovat. Není a nebyla žádná Krtčí norou, která by se konala mimo Brno. Krtčí norou jen nerespektuje, že skutečné Brno má zhruba 7 kilometrů v poloměru, a nastavila si delší řetěz, na němž je uvázaná. Což osobně považuji za tu nejblbější možnou kombinaci. Hra tím přestává být brněnskou, ale mimobrněnskou se tím nestane.

Určitě chápeš, že to, co postrádám, jsou závody jako Osud ve Zlíně, Pewnost v Olomouci, Ostrovtip v Ostravě, Šichta v Třinci a Sešlost všude možně.

No a když už se tu tak rozvíjí ta Civilizace jako zjevný, byť nevyřčený impulz pro tuto diskuzi, tak co si myslím o ní: Civilizace si napsala do propozic, že je hrou pro začátečníky atp. Otázka je, proč vlastně. Jednak má Civilizace extrémně měkká pravidla. Umožňuje postupovat hrou zcela libovolně bez ohledu na luštění. Budiž. Měkká jsou pravidla ale jen z hlediska teoretické průchodnosti hry. Nemají zásadní vliv na její formální výsledky. Dvak používá Civilizace hodně neoriginálních recyklovaných šifer. Budiž, to může. Ale v tomto souhlasím s tím, že by bylo na místě to takto také říci. Říci, co si vlastně pod pojmem šifrovačky pro začátečníky máme představit. Mně třeba nezpůsobuje menší zážitek to, že luštím něco, co už jsem luštil v minulosti. Naopak. Dává mi to možnost vzpomínat. A jako hráč chci, aby to, jestli se mi takto pojatá hra líbí, či nikoli, nechali organizátoři na mně. Dovedu se podle toho zařídit.

Co totiž Civilizace nebyla? Nebyla hrou, která by byla začátečnická proto, že by byla příliš lehká. (A proto by snad měla být nežádoucí pro hráče dlouhého doletu.) Řečeno v tvrdých číslech to byla hra, kterou jednak ani ti nejlepší nezvládli bez dvou nápověd, a dvak navzdory tomu, že měla tak měkký herní systém, že mezi startem a cílem nebyla žádná jiná překážka než vůle účastníků, měla 70% mortalitu. Vážně si takto představujete parametry lehké hry pro začátečníky?

Ahoj, neb mám pocit, že Emil mluví i o mně, zkusím zakejhat. Tradičně děláme mezi vánoci a silvestrem pidi šifrovačku pro kamarády. (Ne)Psané pravidlo říká, že zkušený dešifrátor by měl být maximálně jeden na tým. Když se vnutí tým toto pravidlo porušující, skoro určitě ho nevyřadíme, spíš se mu pokusíme vysvětlit, že to není vhodná událost pro něj. Nejradši bychom takové lidi vyřadili kompletně, zároveň jsou někteří i v řadách našich kamarádů a s výše uvedenou radou se téměř vždy pohybují v rámci ostatních týmů. Zkusím popsat důvody, které nás k tomu vedou: 1) Bez aktivních dešifrátorů můžeme dobře recyklovat nápady z jiných šifrovaček. 2) Lépe se šifrovačka organizuje pro homogenní pole než když řady kamarádů doplní tým, který chodí 10 her ročně. Nevím jak to mají ostatní, my jsme většinou rádi, když nějaké šifry dáme dohromady. Když pak nemusíme řešit velký rozptyl týmů, je o starost méně. 3) kotelník neumí takové týmy ignorovat a má potřebu na ně při organizaci myslet, aby je to bavilo. Já bych je klidně nechal jít pochoďák, kde jednou za 2km budou minutu luštit :) Obecně je to tak, že hra má jasně danou cílovou skupinu a 3-4 organizátory, takže ať máme celou komunitu rádi, přidělává nám to problémy. Zároveň z pohledu hráče říkám, že jít dešifrovat v málo lidech je super trénink. Zatím nemám odvahu na níc většího, zkoušel jsem Dnem i Krtčí Noru a bylo to super. Jiné a super. Tož tak.

ad Lama: A má vůbec někdo potřebu si něco poměřovat? Přijde mi, že každý rok má někdo formu, navíc různé hry sedí různým týmům (vám podle všeho Matrix, ÚT zase TMOU). Některé týmy jsou postavené na individualitách, jiné to dohánějí týmovostí. Jednou všechno vyhráli Tučňáci, dřív Prahory, jeden rok se dařilo Pralinkám nebo Prčulníkům. Hry a šifry jsou různé a tak je to dle mého dobře. Jestli je cílem někomu dát pohár, tak největší Poličku mají asi Pralinky :D

Ahoj,

zrovna na webu Hradecké sovy se explicitně píše, že důvodem pro zavedení onoho omezujícího pravidla (týmy s 3+ členy musí mít HI <= 200) je fakt, že by jinak organizátoři zkrátka měli potíže zároveň obsluhovat cílové stanoviště pro kyborgy, a přitom být na dřívějších stanovištích pro začátečníky.

Nepůsobí to na mě jako zlomyslnost, ale jako nutné opatření, které zajistí, že hra proběhne podle představ (a hlavně podle možností) organizátorů.

Jinak nesouhlasím s argumentem, že čím míň lidí, tím míň zábavy. Pro mě to není v menším počtu lidí ani nutně lepší, ani nutně horší, ale zkrátka jinej zážitek.

@Ondra Š. - pokud z mého textu vyznělo, že „moje přítomnost je známkou kvality, tak buďte rádi, že tu jsem“, tak to rozhodně nebylo úmyslem. Jen mi přijde škoda, že hráči, kteří mají šifrovačky vůbec nejraději ze všech a jsou ochotni jim obětovat nejvíce svého času, jsou diskriminováni. A to přitom nejsou žádní namakaní überluštitelé. @INDEX - na tebe to mířeno nebylo, naše účast na Kocourech byla hlavně ze zájmu, co že to je za hru (navíc když jde okolo naší chaty, že...). Naopak bych to dal jako příklad toho, že "zkusili jsme, ale už to je moc lehké", takže jsme víckrát nepřijeli. Což neznamená, že bychom měli jakékoli nutkání vaši hru pomlouvat, jak jsem četl kdesi na FB v diskusi, jen zkrátka je lehčí (na druhou stranu v krásném prostředí Žďárských vrchů...), takže pro méně zkušené týmy. Tím, že jsme k tomuto rozhodnutí dospěli sami, tak jsme v klidu. Kdyby nám to někdo zakazoval, nebo nás omezoval, beru to jako problém.

Ale ono to spolu asi souvisí - organizátoři zpravidla organizují tam, kde bydlí (a respekt všem těm, kteří organizují jinde) a většina těch nejlepších je z Prahy a Brna. Méně zkušený tým si neodváží dělat šifrovačku pro lidi, které považuje za lepší, tak se schová za nálepku "my jsme hra pro začátečníky", a pak je většina her mimo Brhu takto označená...

Hned na úvod bych rád ocenil, že jsi takovou debatu otevřel, a přijde mi, že ideální mírou agresivity, aby to vyprovokovalo lidi k reakci :)

V podstatě s tebou souhlasím, jen se 2 důležitými body ne:

"Přijde-li tedy na vaši hru nějaký hodně silný tým, pro který budou vaše šifry příliš lehké, jeho hráči se budou nudit a víckrát nepřijdou." "...hráči, postupující tak rychle, že orgové nestačí otevírat stanoviště. V takovém případě však není chyba na straně hráčů, ale vás, organizátorů, nezvládli jste dramaturgii hry."

Nemůžeš organizátorům zároveň říkat "hele, my jsme sice dobří, ale když se budeme nudit, tak je to náš problém, ne?" a druhým dechem jim vyčítat, když pak někde budete 2 hodiny mrznout čekajíce na otevření stanoviště. Šifrovačky jako TMOU nebo poTrat mají poměrně na salámu slabší týmy. Pár prvních šifer bývá lehkých, ale když nejsi schopen hnout se 4. šifrou, tak jsi přijel na šifrovačku o 4 šifrách. Doufáme, že se ti líbila a ahoj. Kdyby pak nějaký slabší hráč remcal, je to jeho chyba, měl jít na šifrovačku pro začátečníky. Stejně tak nemůže remcat silný tým, pokud dojde do cíle a orgové se mu omlouvají, že cíl mají rezervovaný tak, že se otevře až za 6 hodin. Zkrátka organizátoři těžkých šifrovaček mají vše podřídit dobrým hráčům a organizátoři lehkých začátečníkům – někdy to jde skloubit, ale někdy prostě ne.

"Někdy slýchávám heslo, že „moje hra – moje pravidla“. Toto je však možné někde v komerčním prostředí, ne v šifrovací komunitě, kde hry připravují hráči pro hráče. Jsou to právě zkušené týmy, které dávají dohromady ty nejlepší šifrovačky. Když pak tito hráči chtějí také jít na nějakou hru, mají být diskriminováni?"

Tohle je velmi zajímavý názor, ale já si s ním troufám nesouhlasit. Každý, kdo připravuje šifrovačku, tak dělá ze své dobré vůle. Může si říct o libovolně velké startovné, může se na základě této zkušenosti rozhodnout se na to příště vykašlat, ale nemá žádné právo na poděkování nebo na to, že někdo uspořádá dobrou šifrovačku taky pro něj.

Čili buď očekávám nějaký dobrý zážitek, a pak musím akceptovat, že orgové ví, že mi ho nejsou schopni poskytnout a na hru mě nepustí, nebo chci přijet, i kdyby to bylo sebeblbější, ale pak si nemůže stěžovat, když čekám na otevírání stanoviště. Samozřejmě pokud jsem případ číslo 2, ale orgové mě tam stejně nechcou pustit, tak mi to od nich nepřijde úplně ok, přestože si myslím, že na to mají právo.

A ještě jedna věc trochu offtopic na závěr: Já už dlouho přemýšlím nad tím, proč nikdo neuspořádal šifrovačku jen pro ty nejlepší – oslovil by 5 nejlepších hráčů současnosti, ať sestaví elitní tým, dohodne se termín, který vyhovuje všem, a udělá se fakt ultrakrutopřísnětěžká šifrovačka. V podstatě jak vypadala závěrečná část Fort Boyard nebo Meziměsta, ale pořádná dlouhá šifrovačka. Třeba na etapy, ať jeden zásek tým hned nevyřadí, nebo něco jako Amazing Race, kde vždy poslední v dané etapě vypadne. Možná už to někdo zkoušel, ale ti nejlepší neměli zájem, nevím. Já bych každopádně tohle hrozně rád viděl a (protože bych se pravděpodobně nevešel do těchto týmů) testoval nebo jinak pomáhal s organizací :)

Index – Jestli reaguješ na ten můj nápad na šifrovačku pro 5 týmů, tak ten rozhodně nebyl myšlen jako "pojďme si přeměřit penisy a jednou pro vždy rozhodnout, kdo ho má nejdelší". Spíš si říkám, že by to byl pro tu hrstku účastníků dost unikátní zážitek (jsou věci, které nejde dělat na šifrovačce ani pro 20 týmů, ale pro 5 týmů ano, a jsou šifry, které neprojdou ani na ty nejdrsnější šifrovačky, ale sem by prošly) a mě by hrozně bavilo to sledovat/připravovat. Rozhodně bych vítěze téhle jedné akce nebral jako krále všech šifrovaček :)

Párek je v Boskovicích, Divná byla 2x v Doubravici a posledně v Divákách, Krtčí Norou nebylo v Brně už docela dlouho, Briezdenie a Nôdla jsou v Blavě a určitě jsem ještě na něco zapomněl, čili já bych to tak černě neviděl ;)

Tým, který se chová netypicky, např. zkušený tým, který postupuje hrou výrazně rychleji než ostatní, znamená pro organizátory především starosti. Rozmisťování stanovišť, jejich hlídání, provoz aktivitových úloh, pronájem cíle, to všechno se předem musí nějak naplánovat a rezervy u toho obvykle moc nejsou, n-týmáků je vždycky míň než by se hodilo, na místě se to pak lepí všelijak. Je myslím přirozené právo organizátorů říct, že další starosto navíc nechtějí, a omezit za tím účelem startovní listinu. Krédo Moje hra - moje pravidla je podle mě v komunitě, kde jsou organizátoři jedni z nás a dělají to z nadšení pro věc, naopak důležitější než v komerčním prostředí. Přístup "moje přítomnost je známkou kvality, tak buďte rádi, že tu jsem" mi přijde dost arogantní.